Josemanovy poetické stránky

Poezie

Dnes se věnuji spíš písním, ale přesto pár ukázek:


Květiny v poušti

Když procházíš pouští
horký vítr pálí tváře
a všude kam bys pohleděl
jenom písek,
písek a prach

Jak jsi rád, že jsou tady
i když jenom na čas vzejdou
rozvinou náruč
a dají ti pohledět na svou stydlivou krásu

Odkud jen vzaly vláhu

Jak jsi rád, že jsou tady
Jakoby z jiného světa

Květiny v poušti



Výzva Ikarům

Snad jsi ani nevěřil,
že i ubohost může mít křídla,
aby se pohledem z výšky polaskala
s tím, co jí ruce líbá ...

A chce-li vlastní svět,
jenž ležel by jí u nohou,
pak večer, kdy vyjde úplněk
na cestu noční oblohou,
ať na jeho bledou tvář odsouzence
pohledí přes ohrady,
mříže a ploty své rezidence
a stane se tak jedním z prvních,
jež uvěznili Měsíc navzdor zákonům.

Jaká výzva Ikarům!



Tvář hor

Netušil jsem, že hory mají tvář

Dokud jsem nevystoupil k výšinám
a obklopen nahou samotou štítů
nespatřil jejich majestát, slávu i ponížení,
staletou nepohnutelnost, kámen a chlad,
úbočí šlehaná věčným větrem,
i zelené svahy, pasoucí se stáda,
údolí protkaná řečišti coby potoky slz,
slunce, rozjasňující modrou oblohu,
i oblaka, jež přinášejí smutek a šeď.

A tu jsem pochopil, že tvář hor
je jako tvář starého muže,
jenž toužebně čeká na nové svítání.



Když padají hvězdy

Když padají i hvězdy
proč ne taky já
V mrazu kočka za komínem
přede, tlapky zatíná

Hvězdný prach v mých očích
a podél tváří šmouha
Nestát věčně v kouři
nevolal bych: ouha

Na točitých schodech
však vzhůru spěju, rostu
Než mé nohy dojdou
k Nuselskému mostu



O tvých studánkách

Kdyby náhle vyschly všechny prameny vod
a potoky se zakalily špínou,
kdyby před svítáním nepadala rosa
a vítr zrána nedýchal už vláhou,
já šel bych ke tvým studánkám
bral čistou vodu do dlaní
a dlouze, dlouze pil

A kdyby hvězdy nebe náhle ztratily svůj lesk
a tma zcela pohltila zemi,
kdyby z oněch hvězd zůstala jediná
a všichni upnuli zrak na ni -
já šel bych k slunci ve tvých studánkách
a zalit jeho teplem,
v tom slunci, v tvém moři -
docela rád bych se v něm utopil



Náš život

Lehký jako pírko
těžký jako kámen

nudný jako zeměKOULE
břitký jako meč

a křehký tak,
že z něj zbydou jenom

        střepy
        střepy
        střepy

... střepy a střípky.